Dědictví

Dědění určují tři hlavní faktory

 

• dědické tituly

• dědické třídy

• nepominutelný dědic

 

Dědické tituly

Dědickým titulem je důvod či okolnost, jejíž příčinou se stáváte dědicem. Každý občan České republiky je dědicem už z toho titulu, že je potomkem svých rodičů.

Pořadí dědění dle dědických titulů je zákonem hierarchicky stanoveno takto

1. k dědění jsou povoláni dědici dědickou smlouvou
2. dědici jsou k dědění povoláni závětí
3. zákonná posloupnost dle dědických tříd
4. není-li žádný zákonný dědic, stávají se jimi odkazovníci, jimž byl zřízen odkaz závětí zůstavitele
5. nejsou-li ani odkazovníci, dědictví připadá státu (hledí se na něj jako na zákonného dědice)

Z uvedeného vyplývá, že dědická smlouva je nejsilnějším dědickým titulem a má přednost před všemi ostatními. To znamená, že i kdyby zůstavitel před ní, souběžně s ní nebo i následně pořídil ještě závěť, veškerá ustanovení dědické smlouvy budou mít při vypořádání pozůstalosti vždy přednost.

 

Dědické třídy

Podobně jako u dědických titulů je i v případě dědických tříd stanoveno pořadí, podle něhož pozůstalí dědí. První třída přichází na řadu nejdříve a následné třídy pak tehdy, pokud se nedědí v třídě předcházející.

První třída dědiců

Pozůstalost získají zůstavitelovy děti a manžel stejným dílem. Pokud některé z dětí nedědí, jeho podíl přejde na jeho potomky, tedy vnoučata, případně pravnoučata zůstavitele. Registrovaný partner dědí v první třídě dědiců stejně jako manžel.

Druhá třída dědiců

Pokud potomci zůstavitele nedědí, rozdělí si pozůstalost rovným dílem manžel a rodiče zesnulého s tím, že manželovi vždy připadne minimálně polovina pozůstalosti. Do této skupiny patří i osoba, která žila se zesnulým v jedné domácnosti alespoň 1 rok před jeho úmrtím a starala se o domácnost, případně byla na zůstaviteli existenčně závislá, řekněme „blízký spolubydlící“. Registrovaný partner dědí ve druhé třídě dědiců stejně jako manžel.

Třetí třída dědiců

Když pozůstalost nemohou dostat potomci, manžel ani rodiče, přicházejí na řadu sourozenci a „blízký spolubydlící“. V případech, kdy si pozůstalost nemůže nebo nechce převzít některý ze sourozenců, jeho podíl připadne jeho dětem, tedy synovcům či neteřím zůstavitele.

Čtvrtá třída dědiců

Když nemohou dědit potomci, manžel, rodiče, sourozenci, synovci nebo neteře ani „blízký spolubydlící“, o pozůstalost se stejným dílem podělí prarodiče zůstavitele, tedy jeho babičky a dědečci.

Pátá třída dědiců

Přestože je nezvyklé, aby dědili zůstavitelovi prarodiče, mohou dědit dokonce i jeho praprarodiče. Není-li babiček a dědečků, pozůstalost náleží prababičkám a pradědečkům. Praprarodiče ze strany otce zůstavitele dostanou jednu polovinu pozůstalosti, ti ze strany matky dostanou druhou. Každý pár se pak mezi sebou také rozdělí půl na půl. V tomto schématu je tedy dědická linie z potomků obrácena na předky, v níž podíly nežijících praprarodičů přecházejí na ty dosud žijící.

Šestá třída dědiců

Nemá-li zesnulý mezi dědici nikoho z prvních pěti tříd, jeho majetek zdědí děti dětí sourozenců, tedy jeho prasynovci a praneteře, a děti jeho prarodičů, tedy strýcové a tety zůstavitele, každý stejným dílem. Nemá-li zůstavitel už žádné strýce ani tety, právo na pozůstalost mají jejich děti, čili bratranci a sestřenice zůstavitele.

Není-li žádných pozůstalých dle uvedených šesti zákonných dědických tříd, nastupují do účinku 4. a případně 5. dědický titul, jak uvedeno výše.

 

Nepominutelný dědic

Při sepisování jakéhokoli pořízení pro případ smrti je třeba mít na paměti práva nepominutelných dědiců. Těmi jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jejich potomci. Rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl je stanoven u nezletilého potomka na tři čtvrtiny jeho zákonného podílu a u zletilého potomka na jednu čtvrtinu zákonného dědického podílu. Vynechání nepominutelného dědice v závěti nebo dědické smlouvě zakládá právo nepominutelného dědice na vyplacení jeho povinného dílu ostatními dědici v těchto listinách zahrnutými.

Vyloučení nepominutelného dědice ze zákonné dědické posloupnosti je možné pouze zřeknutím se dědického práva nebo vyděděním.

 

Dědická smlouva

Dědická smlouva je pořízení pro případ smrti, které je však na rozdíl od závěti či dovětku dvoustranným právním jednáním. Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá.

Dědickou smlouvu lze zrušit jen dvoustranným právním jednáním smluvních stran, a to buď zrušením bez další úpravy dědických vztahů, nebo sepsáním nové dědické smlouvy. Jak uzavření dědické smlouvy, tak i její zrušení, musí být vždy sepsáno ve formě veřejné listiny, tedy notářským zápisem.

Dědickou smlouvu může uzavřít jen plně svéprávný zletilý zůstavitel. Jakožto dvoustranné právní jednání nelze dědickou smlouvu, na rozdíl od závěti, jednostranně odvolat či zrušit. To dává smluvním dědicům vyšší jistotu, že se skutečně jednou stanou dědici majetku podle smlouvy.

Uzavřená dědická smlouva však neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem, takže zůstavitel může za svého života majetek úplatně či bezúplatně převést dle svého uvážení i na jinou osobu než smluvního dědice. To ovšem platí stejně i pro případ, že zůstavitel pořídil závěť.

Zvláštním typem dědické smlouvy je dědická smlouva uzavřená mezi manželi nebo mezi snoubenci pro případ vzniku manželství, ve které se manželé nebo snoubenci navzájem povolávají za dědice nebo odkazovníky. Obdobně mohou uzavřít takovou smlouvu i registrovaní partneři. Pokud dědickou smlouvu uzavřou manželé, rozvodem se automaticky neruší jejich práva a povinnosti z této dědické smlouvy.

Dědickou smlouvou nelze obsáhnout celou pozůstalost, ale pouze její tři čtvrtiny. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.

 

Zřeknutí se dědického práva

Dědic se může svého dědického práva dopředu zříci smlouvou uzavřenou se zůstavitelem. Rovněž pro tuto smlouvu zákon vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu.

Důsledkem zřeknutí se dědického práva je, že se dědic uzavřenou smlouvou ještě za života zůstavitele vyloučí z dědění. Zřeknutí se dědického práva působí i vůči potomkům dědice, pokud není ve smlouvě ujednáno něco jiného. Zřeknutí se dědického práva je možné i ve prospěch jiné osoby, avšak má se za to, že takové zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.

Nepominutelný dědic se touto smlouvou může zříci také pouze práva na povinný díl. Pokud v takovém případě zůstavitel pořídí pro případ smrti například závětí, nebude se nepominutelný dědic moci domáhat svého povinného dílu z pozůstalosti. Avšak nepořídí-li zůstavitel pro případ smrti žádným způsobem, pak nepominutelný dědic, který se zřekl jen práva na povinný díl, dědí jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti.

 

Vydědění

Vydědění je jednostranný právní úkon projevu vůle zůstavitele, kterým se odmítá nebo zkracuje právo nepominutelného dědice na jeho povinný díl. Zůstavitel tak může svého potomka vyloučit ze zákonné dědické posloupnosti, a ten tak na svůj díl z pozůstalosti nebude mít nárok.

Vyděděn může být pouze nepominutelný dědic, tedy potomek zůstavitele, ať už biologický nebo osvojený, který jako jediný má vždy nárok na část dědictví jak uvedeno výše, a je proto jediným, koho se vydědění může týkat. Dle přání zůstavitele pak vydědění dále dopadá či nedopadá také na následníky vyděděného, tedy na vnoučata, pravnoučata atd. 

Na vyženěné či nevlastní děti se tak vydědění logicky nevztahuje, stejně jako nelze vydědit například manžela, rodiče, sourozence apod. Tyto osoby lze však zbavit dědického práva tzv. negativní závětí.

Nepominutelného dědice lze vydědit jen a výlučně z důvodů uvedených v zákoně. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

1. neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi (neposkytnutí pomoci v nemoci, ve stáří, finanční nouzi nebo v jiných závažných situacích)
2. o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl (jde ovšem nejen o jednostranný zájem ze strany potomka o zůstavitele, ale i vztah zůstavitele k potomkovi, případně zda k nezájmu sám podstatně nepřispěl)
3. byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze (trestný čin spáchán za přitěžujících okolností jako ze ziskuchtivosti, pomsty, ke škodě dítěte, za živelní pohromy, surovým způsobem či z rasové nenávisti)
4. vede trvale nezřízený život (dlouhodobá drogová či alkoholová závislost, gamblerství, nelegální či trestná činnost, zanedbávání povinné výživy apod.)
5. je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl (marnotratností se rozumí nehospodárné nakládání s finančními prostředky, zadlužování se, utrácení peněz za drogy, alkohol apod.)
6. je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen, důvody nezpůsobilosti jsou

• a) úmyslný trestný čin vůči zůstaviteli, jeho manželu nebo potomku či předku
• b) zavrženíhodné chování proti zůstavitelově poslední vůli jako například zničení závěti, její zfalšování nebo donucení zůstavitele k její změně

Dalšími důvody dědické nezpůsobilosti jsou

• c) probíhající rozvodové řízení zahájené na návrh zesnulého manžela z důvodu páchání domácího násilí
• d) zbavení rodičovské odpovědnosti pro zneužívání nebo zanedbávání potomka závažným způsobem

Tyto případy se však na vydědění nepominutelného dědice nevztahují.

Vydědění je extrémním případem zbavení nepominutelného dědice jeho dědických práv, a proto je notářský zápis nejjistější formou pro jeho sepsání, přestože to zákon výslovně nepožaduje.

Prohlášení o vydědění učiněné v písemné formě soukromé listiny bez svědků nebo i za účasti svědků je snadno napadnutelné a dokazování svobodné vůle zůstavitele či vyvrácení jeho případného ovlivnění třetími osobami se u soudu obvykle neobejde bez velkých komplikací. Tyto nesnáze v případě notářského zápisu jako veřejné listiny odpadají.

Notářský zápis jako nezpochybnitelný důkaz zůstavitelovy vůle je alespoň jistým základem pro případné soudní spory, kdy se už „pouze“ dokazuje, jak a zda vůbec došlo ze strany vyděděného k naplnění zákonných důvodů jeho vydědění.

Notář pro vás

• sepíše příslušnou dědickou listinu ve formě notářského zápisu
• zaeviduje ji do centrální evidence pořízení pro případ smrti vedené Notářskou komorou ČR
   

Co je potřeba k sepsání dědické listiny

• občanský průkaz
• údaje o dědicích: jméno, datum narození a bydliště
• identifikační údaje případné právní osobnosti
   

Kolik stojí sepsání dědické listiny

 

Dědická smlouva

Cena tohoto notářského zápisu se odvíjí z hodnoty majetku a můžete si ji orientačně spočítat na této kalkulačce.

Zřeknutí se dědického práva

Sepsání této smlouvy notářským zápisem stojí Kč 3.000,- plus DPH a související listiny a úkony včetně poplatku za zápis do Evidence právních jednání pro případ smrti činí obvykle cca Kč 1.000,- plus DPH.

Prohlášení o vydědění

Sepsání listiny o vydědění ve formě notářského zápisu stojí Kč 2.400,- plus DPH a související listiny a úkony včetně poplatku za zápis do Evidence právních jednání pro případ smrti činí obvykle cca Kč 1.000,- plus DPH.